V noci to vypadalo, že půjdeme až ve středu. Musel jsem dostat jeden příkrm, měl jsem hlad. A to se sestřičce moc nelíbilo. Paní doktorka ráno byla ale shovívavá, takže jsme mohli začít balit. Další noc navíc a nemocniční kuchyně, to už by maminku asi štrejchlo.
Zavolali jsme taťku, který pro nás hezky přijel. Trošku jsem dal najevo, co si myslím o autosedačce, i když pak se mi to celkom zapáčilo. Pěkně jsem si schrupnul a tak si z cesty domů moc nepamatuju. Probudil jsem se až ve své nové postýlce. Prima.
Tak zase příště mé milé kolego....
